Michelinské hvězdičky tančí opět nad Prahou

Byť je ještě zima, a to nejen kalendářní, ale i ta teplotní, již nám ve výšinách prozatím mrazivého nebe začínají na gastronomické obloze problikávat jarní hvězdičky. Myšleno, ty michelinské. Měsíc březen si již chystá frak ke svému jednatřicetidennímu vystoupení na kalendářní scéně letošního roku, doby měsíce, který je kulinářským Oscarem  nejvyššího ocenění kuchařského a restauračního prostředí.
Rok 2008 byl pro Česko, přesněji řečeno pro Prahu, rokem průlomovým, který prolomil stoleté ledy a uvolnil průtok pohledu na politicky novou evropskou zemi, která má kromě své kultury i svoji  osobitou kuchyni.
Pravda, byť první michelinská hvězda byla pro naši zemi prioritou mezi východoevropskými zeměmi, přece jen nelze nevidět, že restaurace, jíž tato premiérová metu byla připnuta na její hruď, zas tak až moc česká nebyla.
Jméno Adrea Accordiho hovoří jadrnou lašštinou a nabízená menu této restaurace mají s českou typickou baštou, do které se rádi zakousnou chuťově vyprahlí přespolní i tuzemští, s domácí kuchyní máloco společného. Prakticky nic. Ale o to nejde. První michelinská hvězda je doma, kde co je uvnitř se počítá, a tak prostě pámbůh zaplať. Je to jednoduše řečeno průlomová záležitost, kdy v období dlouhověkého kulinářského temna se prolomila zeď rozdílů, ale i předsudků a do českého pohostinství vniklo světlo z druhé strany barikády.
A to je předmětem této dnešní úvahy v době, kdy michelinští agenti již mají zmapovaný terén evropských restaurací a jejich notýsek je zaplněn poznámkami, které vypreferují pro letošní rok další michelinský titul, značku VIP kulinářské kvality.
Nechci v tomto článku uvádět co mé uchu zaslechlo a co by se mohlo do měsíce i přihodit, neboť tyto informace jsou zatím pouze v oblasti spekulací a to bez záruky. Předběžně potěšitelným faktem je, že tyto spekulace opět směřují do srdce naší země, což znamená, že jsme ve hře, a tedy i v zorném poli světových gurmánských jazýčků. Dodejme, že kandidátů na tuto labužnickou poctu je dokonce více. Já osobně za sebe bych si přál, ať již získá michelinskou hvězdu kterákoli restaurace, kdyby to mohla být ta, která je pod českým vedením a alespoň s určitým podílem české kuchyně, protože potom bychom opravdu mohli s hrdostí prohlásit, že: „Česko má svého Michelina!“